Pověz mi, kam odcházíš za nocí, když se probouzíš,
slova jsou křídla, z papíru šídla.
Pověz o trápení dvou, o skrytém světě pod hladinou,
slova jsou déšť, umí bolest tvou nést...

Sám odpovíš do mraků, to vím.
I bouře přináší srdcím klid, co nechá je jít...

​

Pověz mi, jak se dnes má svět, co nás tichem obestírá,
do tmy se noří, nás ukládá.
Jakoby nevěděl o lásce dvou, co jim svět drží nad hladinou,
málo zná srdce nespoutané...

Pak tichá noc nastane, to víš.
I bouře přináší srdcím klid, co nechá je jít.

Do vlasů zafouká, vítr rozezní hlas,
do ticha posílá, co se ukrývá v nás.
Touhu do mraků, co je pojí,
než zemi pokryje mráz, vyroste zas někde v polích,

i v nás ...

Ty víš, i bouře přináší srdcím klid,
co nechá je jít.

Pověz mi, jak se dnes máš, ať to vím.